Nynější ruina vítkovského statku je perfektní ukázkou historického stavitelství v krajině a demonstruje genialitu svých stavitelů. Osazení staveb do terénu, jejich měřítko a kompozice, vytvářející přirozené závětří na dvoře, hodnotíme jako největší kvality místa. 

Kondice stavení bohužel neumožňuje statek zachovat. Navrhujeme demolici s následným nahrazením novým objektem, který bude původní hmotu a měřítko ctít a formálně odkazovat k historickým podstávkovým konstrukcím.

Uspořádání budov zaujímá ideální postavení vůči sluneční dráze, středobodem je dvůr – sem směřují všechny vstupy a bude poskytovat jasnou orientaci v hospodářství. Prostor hospodářství je vymezen z jihu stavením, ze západu stodolou a ze severu svahem. Tvoří ostroúhlý trojúhelník směřující ke dvojici lip na východ od dvora. 

Nový objekt statku vzniká na schématu původních stavení, tedy: světnice – síň – pracovní prostor. Do konstrukce nesoucí střechu (princip podstávky), do obálky, vkládáme bydlení pro druhou rodinu;
se světnicí, kde se může scházet široké příbuzenstvo, pokoji v horním patře s možností využití půdy.

Zbylá část objektu nabízí široké možnosti využití a dle konkrétní činnosti lze vestavět další objemy –  dílna, sklad nářadí, parkování zemědělských strojů, atd. I v případě nevyužití celé plochy může plnit svou funkci podobně jako prostor stodoly. Je rezervou pro budoucnost.
Obálka stavení je ale především držitelem hodnoty místa – kompozičně
i  urbanisticky.